Pod pojmem gemmoterapie rozumíme léčbu lihoglycerinovými výtažky z pupenů nebo jiných zárodečných částí rostlin, ve kterých se nacházejí podstatně účinnější substance než v rostlinách dospělých.
Prvním, kdo upozornil na skutečnost, že za určitých podmínek vznikají v rostlinách léčivé substance, které se v nich za jiných okolností běžně nevyskytují, byl ukrajinský profesor očního lékařství z Oděsské univerzity Vladimír Petrovič Filatov, který na přelomu čtyřicátých a padesátých let minulého století zjistil, že pokud část rostliny umístíme do nepříznivých podmínek chladu a tmy, rostlinné pletivo mobilizuje všechny své síly k záchraně, a tak vznikají chemické reakce, na jejichž konci se v rostlině nacházejí účinné látky s unikátními léčebnými vlastnostmi. Takto upravenou
rostlinnou drogu nazval prof. Filatov „biogenním stimulátorem.“
Filatovova práce zaujala bruselského lékaře dr. Paula Henryho, který jeho práci dále rozvíjel a posléze zjistil, že podobné až totožné látky se nacházejí i v pupenech a jiných zárodečných částech rostlin. Dr. Henry přednesl své závěry na lékařském sjezdu francouzských homeopatů a jeho metoda se záhy ujala a byla nazvána gemmoterapií.
Gemmoterapie v Čechách
Do Čech metodu doslova „zavlekl“ bylinář Franěc – ovšem podle přísloví, že náhoda přeje připraveným. Při cestě mezinárodním rychlíkem si četl noviny, odložené vystoupivším německým cestujícím a nalezl zde obsáhlý článek o daném tématu. Začal ihned experimentovat a na jeho práci později navázali Janča a Zentrich, kteří jako první seriózně referovali o této metodě v 5. dílu svého herbáře.
V roce 2001 vstupuje na trh s gemmoterapeutiky další výrobce – Rabštejnská apatyka. Bylo to v době, kdy už bylo k disposici dostatek původních francouzských zkušeností, takže bylo možno tato fakta při výrobě zohlednit a výsledkem jsou přípravky nejvyšší možné jakosti, obsahující i v příslušném homeopatickém ředění D1 podstatně vyšší koncentraci účinných látek než jaké lze dosáhnout jinými technologiemi.
Tato skutečnost umožnila opatřovat lahvičky s gemmopreparáty sprejovým rozprašovačem, kdy pro navození účinku postačí tři až pět vstřiků do úst, což přispívá ke snížení spotřeby přípravku, při zachování plné účinnosti. Rozptýlením povrchu kapaliny dojde k lepšímu vstřebávání aplikovaného přípravku již v dutině ústní. Rabštejnská apatyka se při výrobě řídí francouzským lékopisem, který pro přípravu gemmoterapeutik předepisuje ředění absolutního alkoholu glycerínem v poměru 1 : 1, což v konečném výsledku představuje 48 % etanol. Voda se při ředění alkoholu vůbec nepoužívá . Konečným výsledkem je přípravek mající nasládlou chuť díky vysokému obsahu glycerínu. Samozřejmě nejde o sacharidy, takže diabetici nemusejí mít při doporučeném dávkování obavy, zda přípravky mohou nebo nemohou používat. Takto připravené výrobky mají mimořádně vysoký obsah účinných látek a navíc, doba jejich účinnosti je prodloužena.
Samostatný glycerin není ideálním vyluhovadlem, avšak ve směsi s etanolem jemněji extrahuje zárodečné látky pupenů a také přispívá k jejich dokonalejší konzervaci. Jeho použití je proto naprosto nezbytné. Glycerín totiž přidává do roztoku skupiny OH-, které zvyšují hydrofilitu některých méně rozpustných látek. Kromě toho je známo, že glycerin zpomaluje oxidaci některých účinných látek (flobafeny aj.).
Gemmoterapie je založena na léčebné kombinaci.
Léčbu vždy začínáme „čističem“; Francouzi říkají „drenážním prostředkem“. Tím obvykle bývá přípravek Bříza, méně často pak Buk a zcela výjimečně lze využít i drenáže gemmoterapeutikem dubovým. Drenáž je aplikována vždy zcela samostatně.
Po drenáži nastupuje specifická léčba, která může být vedena buď monoterapeutiky, podávanými po sobě – nebo volíme metodu polyterapie, kdy souběžně podáváme několik gemmoterapeutik najednou. Jednotlivé přípravky však nemísíme přímo ve skleničce – užíváme je s odstupem cca 10-ti minut. Třetí možností pak je, podávat jeden prostředek třeba ráno, druhý prostředek v poledne a případný třetí prostředek večer. Zakladatel české gemmoterapie, bylinář Jos. A. Zentrich se ve své úspěšné praxi většinou přiklání ke způsobu prvnímu 3.
Dávkování a podávání
Dávkování drenáže se nám osvědčilo při aplikaci 1 kapky na 1 kg tělesné hmotnosti a den, přirozeně rozdělit na několik dávek dílčích. V další léčbě pak volíme dávkování 1 – 2 kapky/kg/den. Dávku 2 kapky/kg/den nepřekračujeme ani při polyterapii, kdy předepsané množství všech prostředků dohromady by nemělo přesáhnout právě uvedené 2 kapky/kg/den.
Gemmoterapeutika by měla být zapíjena – pokud možno – měkkou vodou nebo čajem z měkké vody. Pokud takovou vodu nemáme, je třeba použít alespoň převařené vody – minerály z vody vytváří s některými látkami, obsaženými v gemmoterapeuticích, nerozpustné komplexy. Z balených vod je nejměkčí originální novohradská Dobrá voda.
Gemmoterapii je většinou možno kombinovat s dalšími přírodními léčebnými postupy, jakými je např. klasická fytoterapie – léčení bylinami, apiterapie – léčení včelími produkty a dokonce i s léčbou některými farmaky, tedy chemickými léky.
Ještě je zapotřebí vědět, že ne vždy mají gemmoterapeutika stejný terapeutický účinek, jaký vykazuje mateřská vegetabilní droga. To však vůbec není na závadu a naopak to znamená značné rozšíření našich terapeutických možností. Typickým příkladem je např. javor babyka – javor poľný – Acer campestre nebo kalina tušalaj – kalina siripúťková – Viburnum lantana L. Ani babyka, ani tušalaj se v klasické fytoterapii prakticky nepoužívají a to ani v lidovém léčitelství. Gemmoterapeutikum Babyka dosahuje výborných výsledků tam, kde je zapotřebí zlepšit vedení vzruchu nervem, např. při různém mravenčení nebo trnutí prstů apod. Gemmo-Tušalaj je pak velmi dobrým antialergikem.
Podle dosahovaných výsledků lze říci, že gemmoterapie v České republice již pevně zakotvila a bez nadsázky o ní můžeme prohlásit, že jde o moderní fytoterapeutickou metodu – na úrovni, požadované ve 21. století.
(Z brožury Malý rabštejnský průvodce gemmoterapií)
